Veslování

HISTORIE ODDÍLU 1923 – 2023

100 let veslování VK Bohemians Praha

Jak šel čas:

I. Veslařský klub Libeň 1923 – 1935

II. Vinohradští veslaři veslařský odbor Sokola na Královských Vinohradech  1935 – 1951

III. Veslařský oddíl Sokol ČKD Stalingrad 1951 – 1952

IV. Veslařský oddíl Spartak Praha Stalingrad 1953 – 1962

V. Veslařský oddíl TJ ČKD Praha      1962 – 1964

VI. Veslařský oddíl TJ Bohemians ČKD Praha 1964 – 1990

VII. Veslařský oddíl TJ Bohemians Praha 1990

VESLAŘSKÝ  KLUB LIBEŇ  1923 – 1935
O založení VK Libeň 21. ledna 1923
První zmínky o veslařích v Libni najdeme ve staré korespondenci bývalého KLUBU VELOCIPEDISTŮ LIBEŇ již v roce 1922. Tehdy veslaři byli součástí klubu velocipedistů jako veslařský odbor. Podle pramenů měli 59 členů, mužů i žen nejrůznějšího povolání.
K historické události došlo na 34. valné hromadě KLUBU VELOCIPEDISTŮ LIBEŇ dne 21. ledna 1923 v sále Libeňského hotelu U Deutschů. Již hodinu po tomto formálním rozhodnutí velocipedistů se konala ustavující valná hromada Veslařského klubu LIBEŇ, na níž byly schváleny stanovy a zvolen první výbor v čele s předsedou Václavem Držkou, městským knihovníkem.
Veslaři obdrželi do vínku od velocipedistů přívoz s pramicí a do nájmu pozemek na Libeňském ostrově a molo v přístavu. Za klubové barvy byly určeny zelená a bílá, barvy, které shodou okolností má i nynější mateřská jednota BOHEMIANS PRAHA.
S vlajkou se to ale neobešlo bez obtíží. Na klubovou žádost o schválení vlajky neočekávaně obdržel VK Libeň přípis od policejního ředitelství, že ve stanovách, které byly úředně schváleny už dne 3. března 1923 není ustanovení o spolkové vlajce a že tudíž ctěný spolek nemá právní způsobilosti o povolení klubové vlajky žádati. Ve stanovách se zřejmě na vlajku zapomnělo! Situaci zachránilo včasné odvolání k ministerstvu vnitra. Nakonec byla vlajka schválena.
Ještě v dubnu 1923 zažádal VK Libeň o přijetí za člena Svazu veslařů republiky Československé. VK Libeň byl do svazu přijat 5. května 1923  a následně 29. dubna 1924 se stal i členem VESLAŘSKÉHO ZÁVODNÍHO SPOLKU PRAŽSKÉHO jako zakládající člen.
V květnu 1923 padlo rozhodnutí postavit na špičce Libeňského ostrova loděnici. Každý člen měl odpracovat 20 hodin – z této povinnosti bylo možno se vykoupit částkou 100,- Kč. Loděnice o rozměrech 16 x 16 metrů byla montovaná dřevěná stavba proponovaná jako provizorium na deset let. Sloužila však s různými úpravami a přístavbami až do roku 1968 !!!

10 let činnosti a první Primátorky
Rok 1933 byl rokem jubilejním. VK Libeň měl za sebou hezký kus práce a deset let činnosti. V červnu se konala jarní slavnost, křest nových lodí a domácí závody. Oficiální oslava desetiletého trvání klubu proběhla ale až na podzim. Předseda klubu Norbert Stupka (mimo jiné významný mecenáš klubu – majitel řeznictví ve Slezské ulici) a další význačný mecenáš Josef Doležal byli jmenování čestnými členy. Po nich také byly pokřtěny gigová osma NORBERT a gigová čtyřka PEPÍČEK.
Toto jubileum bylo už poznamenáno hlubokou změnou – v klubu vesluje již hodně členů Sokola na Královských Vinohradech, kteří měli nejen početní převahu, ale uplatňovali i svůj vliv na vedení klubu, na řídící činnost. Rozhodnutí se blížilo…

V té době už zrál tlak na přejmenování klubu. Veslaři sokolského původu naléhali, aby se změnil nejen název, ale i stanovy. Proti tomu se bránili někteří zakládající členové z Libně. Boj měl odezvu i v článcích uveřejňovaných v denním tisku. Převaha Sokolů byla velká, čekalo se jen na formální příležitost.

VINOHRADŠTÍ VESLAŘI 1935 – 1951
Připojení k Sokolu Jaro 1935. Po silné tiskové kampani byla dne 28. 3. 1935 svolána mimořádná valná hromada VK Libeň do Národního domu na Královských Vinohradech, aby projednala návrh na změnu stanov. Návrh obsahoval nejen změnu názvu na Vinohradští veslaři, ale i připojení k Sokolu na Královských Vinohradech. Řádným členem klubu Vinohradští veslaři se mohl stát pouze člen tělocvičné jednoty, který byl přijat veslařským výborem. Tak začalo nové údobí klubu – klubu ryze sokolského.

SOKOL ČKD STALINGRAD  1951 -1952
SPARTAK PRAHA STALINGRAD  1953 -1962

Stříbrná medaile z Mistrovství Evropy
Náš oddíl má v roce 1961 už 17 vlastních lodí a motorový člun. A stařičkou zchátralou dřevěnou loděnici. Brigádnicky postavený přístavek ji spíše jen podpíral.
Výrazný úspěch pro klubovou vlajku dobývá Marta ŠÍPOVÁ, která byla zařazena do reprezentační párové čtyřky žen. Vrcholem její kariéry bylo Mistrovství Evropy v Praze v roce 1961, kde v reprezentačním dresu získává v československé posádce párové čtyřky žen druhé místo a stříbrnou medaili v nádherném závodě šesti lodí.

TJ ČKD PRAHA  1962 – 1964
Podle změny názvu mateřské jednoty se přejmenovává i náš oddíl. Do roku 1962 vstupuje již jako ČKD PRAHA. V tomto roce přichází do Prahy zásilka nových lodí z NDR. Mezi nimi je pro nás i dvojka s kormidelníkem s novou technickou vymožeností – kormidelníkem ležícím ve špičce. Po krátkém tréninku na ní startují jako první Jiří a Otto Chmelařovi s kormidelníkem Richardem Šachem v Jindřichově Hradci.

BOHEMIANS ČKD PRAHA  1965 – 1990
Zatímco ještě v roce 1967 marně deník VEČERNÍ PRAHA upozorňoval na havarijní stav naší loděnice a situace se jevila výboru oddílu do budoucna jako neřešitelná, přinesl začátek roku 1968 veslařskému oddílu dlouho očekávaný úkol: přestěhovat sídlo oddílu z Libně do nového prostředí, do Podolí. Stěhování se stalo událostí číslo jedna! Trvalo plné tři měsíce. Od března do května. Týdny radosti a práce, ale – přiznejme si to zcela otevřeně – i trochu smutku v koutku srdcí zvláště těch starších. Tak tedy po pětačtyřiceti letech práce, úspěchů, ale i trampot v tom našem malém království na Špičce v Libni přišel velký Den, vskutku s velkým D.
Mateřská jednota Bohemians ČKD Praha vyslyšela volání veslařů a uvolnila potřebné peníze na převod majetku i na výstavbu prozatímní (ano opět prozatímní) loděnice. Své nové sídlo jsme našli v bývalé plovárně NSK v Praze-Podolí, na pravém břehu Vltavy.

Hlavním úkolem se ale stává příprava výstavby nové definitivní loděnice, tam se také zaměřuje pozornost celého výboru veslařského oddílu.

Výstavba nové loděnice
Významným mezníkem v historii našeho oddílu je prosinec 1979. V tomto měsíci byla zahájena výstavba naší nové loděnice. Znamenalo to však i zánik romantických boudiček sloužících jako letní šatny i víkendové noclehárny starších členů oddílu, zbourání útulné klubovny s krbem, konec posilovny, kde bylo před zahájením tréninku v zimním období nutno pořádně rozhicovat kamna.
. Parta zanícených funkcionářů vedených Ing. Milanem POKORNÝM neúnavně pracovala na projektu loděnice, skládané z jednotlivých dvoumilionových staveb. To byla tehdy opravdu jediná možnost, jak stavbu loděnice zahájit.
Stavba loděnice velmi zdárně pokračuje i v jejích dalších částech (staví se veslařský bazén – prvý v Československu pro 8 veslařů, rehabilitační linka, sauna, posilovny, prostorná dílna), aby se výhledově vylepšily podmínky pro oddíl. Teprve s odstupem několika let se ukázalo, že postavení nové loděnici (díky neústupnosti úředníků ze stavebního odboru na svahu nad hranicí stoleté vody – jak prozíravé!) bylo základem pro stabilní zařazení oddílu mezi nejsilnější České kluby. Kromě již zmíněného Milana Pokorného má na tomto kroku obrovskou zásluhu celý tehdejší výbor, zejména však pánové Richard ŠACH (tehdejší stavbyvedoucí), Miroslav PAUČEK. 

Postupně jsou dokončovány jednotlivé části stavby naší loděnice, z níž vyrůstá komplex objektů sloužících jak veslařům, tak i ostatním vodním sportům v jednotě. Objekt loděnice se stává ve své době jedním z nejmodernějších veslařských stánků v Československu.

Koncem 80. let je v naší, tehdy špičkové a moderní loděnici,  zřízeno středisko vrcholového sportu, které je až do roku 1993. V této době začíná postupné utlumování státní podpory sportu a SVS je zrušeno. Na začátku 90. let má náš oddíl významné úspěchy na mezinárodním poli. OH v Barceloně se účastní 8 veslařů Bohemky.

Během 90. let postupně začíná utlumování státní podpory sportu v ČR, což se významnou měrou dotýká i loděnice. TJ je nucena z ekonomických důvodů úplně zrušit moderní rehabilitační linku, kterou předělává na kanceláře a i oddíly působící v loděnici se musí uskromnit a z části využívaných prostor ustoupit externím nájemcům. Tento trend v podstatě pokračuje až do současné doby.

Navzdory některým negativním vlivům se daří v prvních dvou dekádách 21.století držet sportovní úroveň veslařů Bohemky na špičkové úrovni. V roce 1997 se šéftrenérem oddílu stává Petr Škvor, který je v této funkci do dnešních dnů. Předsedy oddílu byli oddílu byli 1997 – 2004 Vladimír Burda, 2004 – 2023 Petr Šveňha, 2023 do současnosti Lubomír Šembera. Naši nejlepší  veslaři jsou pravidelně členy reprezentačních týmů dorostu, juniorů, Sen U23, seniorů a akademiků. Za poslední 20 let jsme měli vždy reprezentanty na MSJ, MEJ nebo MS a ME U23. Ti nejlepší jsou také členy sportovního centra mládeže, které bylo zřízeno v roce 2001. Jsme jediným veslařským oddílem , který měl své závodníky každý rok od založení SCM do současnosti.

Povodně

Nejničivější povodeň za posledních 500 let kulminovala v Praze 13. srpna 2002 . Naše nová loděnice, stojící na kopečku dostatečně vysoko, byla naštěstí zaplavena jen nepatrně. Ostatní oddíly v Praze i Polabí dopadly mnohem hůře. Veslařský život je na několik týdnů zastaven. Podobná povodeň nás zasáhla ještě v roce 2013.

Český pohár

V letech 2002 a 2004 se oddíl stává vítězem Českého poháru. V této soutěži jsme stále mezi domácí špičkou. V roce 2023 jsme byli třetí, v roce 2024 na druhém místě. V roce 2024 jsme také mistry oblasti Vltava

fOH Barcelona 1992

Čistá oddílová čtyřka mužů s kormidelníkem (Ivo Žerava, Richard Krejčí, Jan Kabrhel, Petr Batěk, kormidelník Michal Svoboda) a dva naši veslaři v osmiveslici (Jiří Šefčík a Ondřej Holeček) spolu se svým trenérem Bohumírem Čížkem přece jen odlétají na Olympijské hry do španělského Banyolas !!!

Na OH 5 x v řadě

2004 – Atény – Jakub Makovička na čtyřce bez kormidelníka

2008 – Peking – Jakub Makovička na dvojce bez kormidelníka

2012 – Londýn – Matyáš Klang na čtyřce bez kormidelníka

2016 – Rio de Janeiro – Kristýna Fleissnerová  – dvojskif

2021 – Tokio – Kristýna Fleissnerová – dvojskif, Jan Fleissner – skif

Mistři světa a Evropy:

1991 Banyolas – Ondřej Holeček, Martin Ševčík MS juniorů – dvojka bez kormidelníka

2002 – Trakai – Miroslav Holeček, osma juniorů

2016 – Jan Fleissner – Rotterdam , MS párová čtyřka juniorů

2017 – Kristýna Fleissnerová – Račice ME dvojskif žen