Naše historie

Zelenobílá již od roku 1895

V roce 1895 vznikl ve Vršovicích (v té době malá vesnici poblíž Prahy) sportovní kroužek Kotva, ve kterém zakládajících sedmnáct členů provozovalo hlavně cyklistiku a kopanou. Již v té době byly klubové barvy zelená a bílá.

Zakládající oddíly atletika a fotbal

V roce 1905 se kroužek Kotva přejmenoval na sportovní klub AFK Vršovice (Atletický a fotbalový klub Vršovice) a pod tímto názvem vstoupil do Českého svazu fotbalového. AFK Vršovice již měl stanovy odpovídající zákonu a byl  schválen a zaknihován na c.k. místodržitelství v Praze.

Při svém oficiálním vzniku měl již klub 86 členů (z toho stále ještě 9 původních hráčů z roku 1895) a řídil chod čtyř mužstev. V roce 1906 byla svolána první Valná hromada do hostince „U Bohatů“ (v dnešní Donské ulici). Na této schůzi byl zvolen první známý výbor klubu, předseda (Hynek Počta) s místopředsedou (J. Brzobohatý).

Největší potíží malého venkovského klubu byla absence vlastního hřiště. Žádost o dar v podobě pozemku na hřiště (po několika vítězstvích nad předními pražskými celky) byla vršovickou obcí zamítnuta, dokonce s poukazem, aby si ti „kopálisti našli jinou, užitečnou zábavu, než kopat do mičudy, ať se raději dají do kopání a zarovnání kopce Bohdalce…“. Až v roce 1912 získali první mecenáše (firma Waldes a Občanská záložna ve Vršovicích) a 19. srpna 1914 bylo slavnostně otevřeno nové hřiště. To se ale nenacházelo na místě dnešního stadionu u Botiče, ale na místě dnešního nedalekého Ministerstva životního prostředí. Nazýváno ale již bylo Ďolíček.

Nové hřiště se projevilo zvýšenou aktivitou fotbalistů, ale i jiných sportovců. Vršovický AFK se stal jedním z předních českých klubů. Světová válka sice přinesla útlum, ale v roce 1916 získal AFK Pohár dobročinnosti. O rok později přivítaly Vršovice prvního zahraničního soupeře (Simmeringer SC). Se soupeřem sice prohrály 1:3 (polovina hráčů bojovala v zákopech, šest hráčů prvního mužstva ve válce padlo), ale později začali fotbalisté AFK šířit slávu československé kopané i v zahraničí (po Evropě).

Ani atleti nezůstali pozadu a hned koncem devatenáctého století se dostavili i první výrazné sportovní úspěchy. V roce 1897 vytvořil atlet Svoboda na závodech v Budapešti evropský rekord v hodu diskem (31,72 m) a o pět let později ve stejné disciplině další atlet  Souček docílil na svoji dobu fantastický výkon 40,26 m.

Název Bohemians a klokan ve znaku díky legendárnímu zájezdu fotbalistů

V roce 1927 přišla pro fotbalisty nabídka z Austrálie. Funkcionáři Slavie a Viktorie Žižkov nevěřili v uskutečnění, a vzdali se zájezdu ve prospěch AFK Vršovice. Dne 6. dubna 1927 odjela výprava pod názvem Bohemians na slavný zájezd do Austrálie, po kterém zbylo vršovickým nové jméno (AFK Bohemians) a klokan ve znaku.

Před odjezdem Vršovičtí fotbalisté hledali vhodný název, protože  AFK Vršovice by byl pro obyvatele Austrálie nevyslovitelný. Nakonec byl zvolen název Bohemians – Češi, který připomínal zemi, odkud zelenobílí hráči pocházeli.

Před odjezdem z tehdejšího Wilsonova nádraží se s fotbalisty přišly rozloučit snad celé Vršovice, ale i fandové z celé Prahy. V projevech na rozloučenou také zaznělo: „Vaše výprava z pražského předměstí jest nejdelší cestou československých sportovců. Bude trvat téměř pět měsíců. A budete se bít za čest a vlajku nejen svého klubu, ale celého československého sportu, ba celého národa. A my doma pevně doufáme, že nás Vršovice nezklamou.“

Zájezd byl nakonec úspěšný jak sportovními výsledky (19 zápasů, 14 výher, 2 remízy a pouze 3 prohry), tak i společensky. Většina Australanů se teprve po příjezdu dozvěděla o existenci Československa. Velkou propagaci relativně nového státu zajistil místní tisk.

Velké oslavy byly uspořádány po příjezdu fotbalistů ve Vršovicích, ale probíhaly i po cestě fotbalistů do Prahy. Triumfální návrat byl 30. července symbolizován zaplněnými peróny fanoušky a muzikanty ve všech stanicích, kudy se fotbalisté z Vršovic vraceli.

Ze zájezdu přivezli vršovičtí fotbalisté párek klokanů. Klokany věnoval ministr veřejných záležitostí Queenslandu prezidentu T. G. Masarykovi. Ten je od Bohemians přijal pouze symbolicky, vzápětí je daroval zpět do Vršovic, do Grébovky. Nový maskot a znak klubu je součástí naší tělovýchovné jednoty a fotbalového klubu dodnes.

Ďolíček

Dannerův stadion (přezdíván Dolíček nebo Ďolíček) byl slavnostně otevřen pět let po historickém zájezdu do Austrálie 27. března 1932 zápasem se Slavií a na tribuny tehdy přišlo 18 tisíc fanoušků. Stadion byl pojmenován podle Zdeňka Dannera (1888–1936), tehdejšího ředitele Vršovické záložny a předsedy Bohemky, který se o jeho vznik významně zasloužil. V roce 1943 a 1944 hrál na tomto stadionu své prvoligové zápasy také další klub SK Nusle ze sousedních Nuslí.

Změny názvů (1940–1965)

V roce 1940 změnil klub název z Bohemians na Bohemia, který byl jakžtakž přijatelný i pro německé okupanty. Po válce se název vrátil, ale ne na dlouho. Již po únorovém komunistickém puči se název měnil na Železničáři Praha, později na Spartak Praha Stalingrad a poté na ČKD Praha. Název Bohemians se vrátil až roku 1965.

Zlatá sezóna fotbalového oddílu (1982/83)

Vítězství v lize sledovalo v sezóně 1982/83 v Ďolíčku při každém utkání přes 10 000 diváků. Pavel Chaloupka se stal se 17 góly králem ligových střelců. Při vyhlašování ankety Fotbalista roku bylo v první desítce 5 hráčů Bohemky. Přispěla k tomu i nebývalá konkurence na každém postu a obrovské nasazení hráčů. Cesta, kterou začal trenér Musil a rozvinuli trenéři Pospíchal se Zadinou, dospěla ke zlatému cíli.

Tehdejší popularita např. vedla podnik Sfinx k výrobě zelených mentolových bonbonů pod názvem Klokanky. Ty se vyrábějí dodnes.

Vznik dalších sportovních oddílů 

V roce 1903 byl založen oddíl vzpírání (původně ČAK Vinohrady), který naší jednotě, našemu státu i celému světovému vzpírání dal mnoho vynikajících sportovců.

Do období začátku první světové války se datuje vznik dalších odvětví – házená, zápas a lední hokej. Zápasníci byli součástí tehdejší „těžké atletiky“. Zajímavé je jistě i to, že ve Vršovicích se hrál „ hockey na ledě a na zemi“.

V období po první světové válce vznikají další oddíly, které dodnes v Bohemians provozují svoji činnost.

Byli to zejména veslaři, kteří v roce 1923 založili původní VK Libeň s loděnicí na Libeňském ostrově, kde sídlili až do roku 1968. Poté se usídlili v Podolí, kde byla postavena nová loděnice, která byla dokončena v roce 1986.

Šermířský oddíl byl založen v Sokole Královské Vinohrady v roce 1927. Po putování různými kluby za války, z důvodu pozastavení činnosti Sokola, se do Riegrových sadů vrátili. Jsou součástí jednoty dodnes.

V roce 1928 byl založen tenisový oddíl v areálu ve Strašnicích na Hagiboru. I mezi odchovanci našeho tenisu najdeme jména předních a ve své době špičkových hráčů.

Činnost jednoty po druhé světové válce. 

Ihned po osvobození, po nutných úpravách je 23. června 1946 slavnostně otevřena tělocvična na Vinohradech, včetně nového bazénu – v té době největší sportovní objekt v Evropě.

V prvních poválečných letech vzniká řada nových oddílů: v roce 1946 oddíl plavání a oddíl basketbalu oba se sídlem ve vinohradské sokolovně. Tamtéž také vzniká v roce 1948 samostatný oddíl sportovní gymnastiky a v roce 1949 je založen odbor turistiky.

Mimoto byly v letech 1949 – 1960 součástí jednoty i oddíly, které v současné době v Bohemians činnost neprovozují – cyklistika , judo, box, boby a saně, kuželky, stolní tenis, vodní pólo, jachting, krasobruslení, lukostřelba, ragby, vodní lyžování a jezdecký oddíl vlastnící devět koní. Do roku 1966 působila v jednotě i nesportovní zájmová činnost – loutkářství.

V letech 1948 – 1949 došlo k tehdejšímu aktu „sjednocení tělovýchovy“ a sjednocené jednoty přešly pod své patronátní závody. Naše jednota tak byla podle svého patrona přejmenována na ČKD Stalingrad, následně DSO Spartak Stalingrad a až později Bohemians ČKD Praha. Sokol byl přejmenován na odbor ZRTV (základní a rekreační tělesná výchova). Nastala doba pravidelných účastí na Spartakiádách či  prvomájových průvodech. Přesto se na Vinohradech ani v ostatních lokalitách jednoty sportovní život nezastavil, rostla členská základna, zejména v řadách mládeže.

Podle prostorových možností vznikají v TJ nové oddíly – v roce 1951 lyžování se sídlem na chatě Klášterce v Krkonoších, v témže roce oddíl pozemního hokeje. Následovaly oddíly kanoistiky v roce 1954, moderní gymnastiky a vodního slalomu v roce 1962.

Vedení jednoty se intenzivně zaměřuje na investiční výstavbu. Po přestavbě a modernizaci vinohradské sokolovny, dochází k nové výstavbě letního tábora v Ledči nad Sázavou, stavbě loděnice v Praze 4 v Podolí a výstavbě haly pro gymnastické oddíly ve Slovenské ulici na Vinohradech. Následně je také zahájena výstavba areálu a sportovní haly na Hagiboru.

Klokánek

Výrazným a později v celé republice známým se stal odbor Klokánek, založený v roce 1972. Moderní systém všestranného zaměření mládeže na seznámení se širokou škálou sportovních odvětví, spojený s plaváním a výukou jazyků, zaujal značné množství rodičů i dětí. V osmdesátých letech čítala členská základna tohoto odboru téměř 1000 členů. Bohužel, po navrácení vinohradské sokolovny zpět Sokolu Královské Vinohrady v roce 1991 musela být činnost tohoto odboru z prostorových důvodů ukončena.

Devadesátá léta – sokolská restituce a osamostatnění fotbalového oddílu

V roce 1990 vyšel zákon o sokolských restitucích. Bývalí členové Sokola Královské Vinohrady nárokovali u naší TJ Bohemians Praha navrácení areálu v Riegrových sadech. TJ Bohemians, na rozdíl od řady jiných jednot, akceptovala tento požadavek a po nezbytných administrativních úkonech, se sídlo jednoty stěhuje do areálu na Hagiboru. Řada našich oddílů tak přichází o domácí prostředí.

Změny ve společnosti po roce 1989 se mimo jiné nepříznivě odrážejí i ve financování tělovýchovy a sportu. Na druhé straně rostou ekonomické nároky některých sportovních odvětví – zejména fotbalu. Tělovýchovná jednota již není schopna plně pokrývat finanční potřeby fotbalového oddílu a tak v roce 1993 dochází k jeho osamostatnění a transformaci do společnosti s ručením omezeným.